„No, to je dost, že jste tady,“ uvítá mne jednou ve dveřích na pražských Vinohradech mladá žena, které se pletou pod nohy dvě malé děti. „Máte zpoždění, víte o tom,“ vyštěkne na mne zle. „Moc se omlouvám. Na cestě byla havárie a vznikla hrozná zácpa,“ chrlím ze sebe. „Tak tedy pojďte dál,“ ustupuje ze dveří.
Klidně stihnete naučit děti plavat
I když to není zrovna příjemné entrée, mám tak trochu chuť se rozesmát. Náš mistr Vašek je totiž pohodář a srandista a mimo jiné sbírá i vtipy o instalatérech. Občas přijde s nějakým opravdu hezkým a vypráví ho. Zrovna včera povídal jeden, který začínal hodně podobně jako moje dnešní příhoda. Taky jeden instalatér přišel na objednanou opravu do bytu s hrozným zpožděním a dočkal se podobného přivítání jako já. Omluvil se s tím, že bohužel nemohl přijít dřív. „Snad jste tu nečekali jen tak se založenýma rukama?“ zeptal se. „Ne to vážně ne, mezitím jsme stihli děti naučit plavat,“ zněla podrážděná odpověď.
Moje srdce zapláče
V duchu si představuji, jak by moje dnešní zákaznice na takovou otázku asi odpověděla, ale nechávám si zajít chuť ji vyslovit. Žena totiž vážně vypadá dost výhrůžně. Proto se raději vrhám do práce. „Tak kdepak máte kuchyň?“ ptám se. Žena hlásila, že má ucpaný odpad. „Tam,“ vyštěkne na mne zle a ukazuje na jedny dveře. Jdu ve směru její ruky, ale to, co vidím mě šokuje. V kuchyni neuvěřitelný binec. Takový chlívek se skutečně vidí málokde. Co mne ale dostává do kolen, je neuvěřitelně zničený dřez. Moje srdce instalatéra doslova pláče…
Slzím pro špinavý dřez
Vidím jednu z nejžhavějších novinek, granitový dřez. Je to opravdu velice kvalitní materiál, který nabízí například i https://anill.cz/. Ve spoustě věcí s přehledem strčí do kapsy nerezové dřezy, jaké jsou podle těchto informací asi nejobvyklejším standardem. Tedy pokud se o něj člověk dobře stará. Což zjevně nebyl tenhle případ. Po celém obvodu byl různě poškrábaný, bylo na něm vidět spousta skvrn, takže ani místy nebyl vidět původní podklad. Přitom granit, kompozit ze žuly a akrylátu, je prakticky k nerozeznání od pravého kamene a v moderních kuchyních vypadá opravdu skvěle. A to nepočítám, že výborně odolává vysokým teplotám. Bez problémů skousne i teploty vysoko nad 200 °C. Zamačkávám slzu odborníka.
Mám snad uklízet špinavé nádobí?
O odolnosti dřezů se dočtete například v tomto textu. Jenže žádný dřez nevydrží bohužel příšerné zacházení. To, co vidím předčí moje nejhorší očekávání. Poškrábaný dřez se spoustou vodního kamene. Přitom je vidět, že jde opravdu o drahý dřez, který by při slušném zacházení klidně přežil i nezvedené potomky téhle paninky. A co je vrchol, ve dřezu ještě je špinavé nádobí. Polykám komentáře na téma údržba dřezu a odvažuji se zeptat, zda by mohla to nádobí ze dřezu odstranit, nebo zdali to mám udělat já. „Kdybyste tu byl dřív, už dávno bych to udělala,“ odsekává nasupeně. Logiku jejího prohlášení jsem tedy vůbec nepochopil, ale nejspíš o to ani nejde. Nicméně nádobí dává pryč.
Raději prchám pryč před fúrií
Konečně je dřez čistý, tedy bez nádobí, o čistotě se vážně nedá mluvit. Beru do ruky zvon a obtížně odtékající dřez je během několika minut funkční. Pro jistotu ještě rozmontuji a vyčistím sifon. Když už jsem měl do těchto končin cestu… „Vidíte, všechno funguje dobře. Doporučuji občas použít hydroxid sodný, sifon skvěle pročistí a nemusíte nás volat,“ udělím alespoň jednu dobrou radu na závěr. Paní tahle větička ale vytočí do nepříčetna. „Víte vy něco o ekologii? Nevíte nic, že jo? Protože jinak byste takový hnus nemohl používat,“ křičí na mne a ukazuje jakýsi ekologický prostředek. Raději si nechávám zaplatit a prchám pryč.
